úterý 22. března 2016

Zápisky z tréninků - největší radost, nová výzva, motivace a tip na akci

"Muscle up? To já nikdy neudělám. Jsem na to moc slabá a navíc moc těžká, nejhorší kombinace!"
"Nikdy to nemůžu umět. Vždyť to kolikrát neumí ani ti, co jsou na úplně jiné úrovni, než já!"
"Až jednou, za sto let, udělám muscle up, budu nejšťastnější člověk na světě. Budu tančit oslavný taneček, volat sláva, tři dny se radovat, a tak".
"Jak mám sakra dostat 64 kilo TAK vysoko?!"

sobota 19. března 2016

Markéta blogerka?

Uvědomila jsem si, že sem každou chvíli píšu moudra o házení činek nad hlavu, ovesných kaších nebo kafíčkách v kavárnách, ale o sobě a hlavně o psaní tohohle blogu jsem se snad pořádně nerozepsala.
Takže jdeme na to.
Markéta, čtyřiadvacetiletá studentka oboru.....ehm, teda počkat, vlastně už ne! Už jen Markéta, čtyřiadvacetiletá. 
Steve Jobs odešel z vysoké hned po prvním semestru, a jeho parťák Steve Wozniak, se kterým založili Apple pro jistotu nedodělal ani střední. Bill Gates se na to vykašlal po třech letech. Quentin Tarantino chodil místo do školy do kina, a Simona Krainová byla už za mlada tak krásná, že místo školy jela dělat modeling do Paříže.

čtvrtek 17. března 2016

Co nosím na trénink?

"Crossfit? Vždyť to je jenom o tom, kdo si navlíkne barevnější podkolenky a dražší triko od Under Armour!"
"No já bych ten crossfit i zkusila, ale bojím se, že tam na mě všichni budou koukat jak na chudáka, když nemám značkový oblečení."
Něco podobnýho už jsem slyšela a hlavně četla tolikrát! 
Můžete si ale být jisti, že tam má každý tolik práce sám se sebou, respektive se svou činkou nad hlavou nebo s počtem angličáků a box jumpů, že nezbývá čas ani energie věnovat pozornost tomu, co se děje okolo. Sama mám sportovní oblečení jak od Under Armour, Adidas nebo z crossfitové kolekce od Reeboku, tak i z HM nebo třeba z Lidlu a tílka z Decathlonu za sto třicet. 
A opravdu jsem si nevšimla, že bych v Reebok legínách sklízela nekonečný obdiv a slávu (to bych je pak ani nesundala!:D), zatím co v legínách z Lidlu by na mě padaly pohledy plné opovržení. 
A věřte mi, že v dámských šatnách trávím tolik času, že kdyby se tam řešilo kdo v čem přišel, rozhodně by mi to neuniklo! (hešteg drbna , hešteg slepice).
To však nemění nic na tom, že s přibývajícím množstvím tréninků bude růst i vaše potřeba nových a nových sportovních oblečků. S tím pocitem se ale dá bojovat......jen já to neumím, aneb nemám co na sebe!
Jestli ale na něčem opravdu, opravdu záleží, jsou to boty. Za nic jinýho vás nebudou vaše kolena a kotníky nesnášet tak moc, jako za cvičení ve špatných botách (a že vím o čem mluvím - za půlrok crosfitu v běžeckých botách bych si zasloužila facku. Kterou by mi moc rády daly moje kolena, kdyby mohly.) Tím, jak je crossfit komplexní sport, jsou na boty kladeny velké nároky. Musí být hodně stabilní, nohu držet pevně, mít tvrdou patu na vzpírání, ale zároveň musí mít pružnou špičku, aby se dobře skákalo přes švihadlo nebo na bednu, a zároveň nesmí vážit tunu. A taky musí být hezký z odolného materiálu, aby se neodřely hned při prvním pokusu o šplh na laně. A to vám žádný fitness boty, a už vůbec ne boty na běhání, nedají. A přesně to je důvod, proč má v každé crossfitové tělocvičně minimálně 6 lidí z 10 stejný boty.
A dnešní článek bude právě o tom, co se na tréninky osvědčilo mě - od hlavy až k patě, doslova.

pondělí 7. března 2016

Kam v Brně I.

Brno. Město, kde si můžete udělat nemravný selfíčko se sochou Jošta na koni. (taky jsem se o to pokoušela, ale bohužel jsem to neuměla správně naštělovat a trochu mě znervózňovala tvořící se fronta, tak jsem se musela s provinilým výrazem a ještě k tomu s neúspěchem odplížit.)
Město, kde se můžete s kamarádama po pár skleničkách v jednom z mnoha barů dohadovat, jestli ten rádoby Orloj za 12 milionů znázorňuje penis, nebo tampon (sakra, tyhle slova jsem do článku o dortíkách psát nechtěla! Vlastně jsem nikdy nechtěla na blog psát slova penis a tampon!)
Město, kde se tramvaje nazývají podivným výrazem šalina, kde je ukázkové ghetto, ve kterém se nebudete cítit dobře ani ve dne a město, o kterém byste si mohli myslet, že je tu to nejošklivější nádraží na světě.....kdyby neexistovala Hlavná Stanica.
Město, o kterém koluje velká spousta více či méně přiblblých vtipů, město kam nejezdí pěkné žluté vlaky s kávičkou a stevardkami, ale jen nudné České dráhy, město, kde přes semestr slyšíte víc slovenštiny než češtiny nebo město, kde můžete vyhrát volby díky tomu, že píšete na facebook vtipný statusy a nosíte barevný kšandy. (hešteg som volila)
A nebo třeba město, na ktetré píše ódy i New York Times!
V Brně je spousta věcí špatně, spousta míst škaredých jak noc, hromada pobudů a podivínů a v některých čtvrtích pořádně špinavo, a třeba podchod pod nádražím by klidně mohl vyhrát nějakou cenu za hnus roku, ale ještě víc věcí je tu skvělých a krásných. 
Brno je prostě skvělý.
 A velký podíl na tom mají i všechny ty podniky s dobrou kávou, výborným jídlem a nejlepšími dortíky!
A o tom bude dnešní článek. Ráda bych vám představila moje oblíbená brněnská místa, kam ráda chodím na jídlo nebo kávu. Pro brňáky to asi nebude zrovna objevení Ameriky, protože mí oblíbenci jsou nejspíš všem dobře známí, ale pokud z Brna nejste a někdy sem budete mít cestu, nejlepší cheesecake nebo pořádný kyblík kávy rozhodně vynechat nesmíte! 
A předem se omlouvám za fotky ve stylu #focenokalkulačkou, ale musela jsem je sesbírat z nejrůznějších zákoutí mého počítače, mobilu i hluboké historie instagramu, a ze zrcadlovky pochází jen minimum z nich.
Nejlepší dortíky, nejlepší káva, nejlepší Pálava a vždy nejmilejší obsluha
V Melounovém cukru. Kavárna, kterou mám ze všech nejradši. A to i přesto, že nemá nijak zajímavý interiér. Žádný designový nábytek, nápadité detaily, originální doplňky. Nic takového, a to je co říct, protože jindy pro mě hraje prostředí velkou roli. Stolky i židle jsou tady úplně obyčejné, ale o to zajímavější je to, co vám milé slečny nebo sympatický barista k tomu stolku donesou. 
Nejsem sice zrovna coffee nazi, ale kávy už jsem v Brně vypila litry a litry, a nikde jinde mi latté (v sympatické velikosti malého kyblíčku) nechutná tolik. A to víno! Nejlepší a nejsladší Pálava z celého Brna. A nejlepší cheesecaky. Vždycky jsou ve vitríně alespoň 3 v originálních příchutích, a vždycky bych si nejradši dala všechny. Největší favorit ze všech je zatím cheesecake s bílým mákem. A sýrová pomazánka s rukolou je k vínu prostě výborná.
A to nejdůležitější, nikdy se nestalo, že by tam nebyla ta nejmilejší obsluha. Nikdy.

čtvrtek 3. března 2016

Zápisky z tréninků - nové střevíčky, zlo jménem Open a malé radosti aneb #končímscrosfitem

Na internetu můžete být, kým chcete. Je jenom na vás, jak se prezentujete. 
Někdo se projevuje na Novinkách v diskuzích pod pseudonymem jako ten největší buran a negramota, někdo zase díky filtrům instagramu, pečlivému make-upu, aranžování jídel vedle MacBooku a focení koktejlů v barech posílá do světa iluzi rádoby ideálního života.
A já bych na intetnetu mohla být třeba......třeba nadprůměrně talentovaná crossfiterka. Mohla bych vás tady okouzlit vyprávěním o tom, jak drtím jeden WOD za druhým, jak je u mého jména na tabuli s výsledky vždycky napsáno ohromující skóre, jak mi osa lítá nad hlavou jako by byla z papíru, a jak se u angličáků pomalu ani nezapotím. Doplnila bych to fotkou, kde nemám pokřivený ani vlásek, make-up jak z přehlídkového mohla, k tomu sladěný outfítek a nad hlavou bych ladně a technicky perfektně držela osu. Vy byste měli v komentářích prostor mi skládat komplimenty jak jsem šikovná a ještě k tomu tak krásná. A všechno by bylo krásný.
Jednorožci, duha, třpytky, cukrová vata a tak.
To by si ale nic z těch řádků nesměli číst mí kamarádi, crossfioví parťáci (v ženském rodě především) a všichni ti, se kterýma se denně potkávám v té tělocvičně plné potu, krve a slz (nekecej Markéto, brečet se chce jenom tobě!). Ti totiž moc dobře vědí, že vzpěrač roku zrovna nejsem, že po pár angličácích můj obličej zrudne tak, že se krásou podobá asi tak zadku paviána, že se při slově "thrustery" tvářím, jako by přede mě někdo vyklopil pytel hnoje, že radši budu předstírat dávivý kašel, než abych přiznala kolik (ne)zvednu na mrtvý tah, a že po dokončení WOD ležím na zemi v kaluži potu a jsem u toho všechno, jen ne krásná.
Ale to je na tom stejně to nejlepší. K čemu třpytky, jednorožci a perfektní make-up!
Kdyby mi to pořád nedávalo tak zabrat, kdybych potom neležela vyčerpáním na zemi, kdyby mi všechno šlo hned od začátku a samo jak lusknutím prstu, nemohla bych se tolik radovat (a že se umím radovat pořádně:D)
Ale dost okecávání na úvod, dneska to bude prostě o tom, co je u mě nového po té sportovní stránce. Z čeho mám největší radost, co se mi daří, a s čím naopak vedu nekonečné boje.