středa 30. prosince 2015

Vánoční Vídeň

K žádnému jinému období se neváže tolik tradic, jako právě k Vánocům. A tím teď nemyslím tradice jako je lití olova (co jsme doma dělali jen jednou, a kupodivu nebyli žádní mrtví ani ranění), pouštění lodiček ze skořápek nebo krájení jablíček, ale předvánoční zvyky, které má každý své vlastní. A pro mě je to převdvánoční návštěva Vídně, která prostě být MUSÍ. 
Už ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem si všechny ty trhy s horkým voňavým punčem v kýčovitém hrníčku procházela, ale vždycky to pro mě bude něco, co se jen tak neomrzí. 
Punče jsou sice rok od roku dražší, počasí tu pravou zimu připomíná čím dál méně, ale jinak bylo všechno i tentokrát tak, jak má být.

středa 16. prosince 2015

#vícečasunačtení ( a #vícečasunavaření )

Jsou tři hlavní typy dárků.
Hranaté, trošku těžší (i když s pokrokem technologií rok od roku lehčí), dobře se balící a nejdražší.
Měkké, špatně se balící, a s přibývajícím věkem čím dál oblíbenější.
Tvrdé, placaté, těžší, radost je balit, a stejně jako ty měkké úměrně stoupá i jejich obliba.
A právě o tom třetím typu bude dneska řeč. Původně jsem sem chtěla dát tipy na všechny možné knížky, které se mi líbí a které by podle mě určitě udělaly radost i někomu dalšímu. Ale když jsem si uvědomila, že větší část toho, o čem chci psát jsou stejně kuchařky, rozhodla jsem se to tak nechat a napsat o různých kuchařkách, které pod stromečkem určitě potěší.
Protože na knížky s příběhem může mít každý jiný vkus (i když Šťastnou knihu si prostě přečíst musíte!), ale s jídlem je to snadnější a knížkou plnou inspirace na ty nejlákavější dobroty můžete uspět jak u kamarádky, která čte jen dámské časopisy, tak i u sestry, které se pod tíhou severských detektivek každou chvíli propadne polička. A navíc je velká šance, že z toho i něco vytěžíte - přeci to nesní všechno sami!

pondělí 14. prosince 2015

Sportovní víkend v Ostravě

Jak vypadají ideální dny?
V mých představách to jsou dny, kam patří výlety, hromada dobrého jídla (které jsem nemusela vařit), spousta kavárenského povalování nad kelímky plnými voňavých káv s perníčkovým sirupem v milé společnosti, a aby se to všechno vyrovnalo, tak i spousta sportu, samozřejmě takového, který mě baví nejvíc, a navíc v krásném prostředí. K tomu nějaké ty nákupy a čas strávený se skvělými lidmi. Všechno samozřejmě bez tak přízemních věcí, jako jsou nejrůznější povinnosti, práce nebo starosti se školou ze které mě dost možná brzo vyhodí. Tak nějak si žijou princezny. Které zásadně nevstávají jinak, než tak, že je probudí vůně čerstvých palačinek nebo cinkání příboru nad waflemi.
A když pomineme fakt, že cvičení, které mám za sebou nebylo pro princezny ani náhodou, jsem se takhle princeznovsky měla celý víkend.
Protože tenhle víkend byl jeden z těch, které jsou tak nabité, že máte pocit, jako by trvaly celou věčnost, a ne jen od pátku.
Tenhle víkend jsem totiž vyrazila do Ostravy, úplně poprvé do toho kraje razneho o kterém jsem vlastně nevěděla o moc víc, než že se tam mluvi kratce (a tenhle článek se původně měl jmenovat #ostravapyčo, ale...), medaili za životní prostředí by tam ovzduší nevyhrálo, a cenu za nejkrásnější stavby taky ne. Monča, která v Ostravě pracuje jako fitness trenérka mě se svým přítelem Martinem pozvali na Předvánoční Bootcamp v Jatomi, na kterém se právě Monča podílela.
No a protože nejrůznější sportovní akce a výlety zároveň jsou pro mě jedna z těch věcí, které se neříká ne, sbalila jsem do tašky všechno sportovní oblečení, co doma mám, a nastavila budík na nechutných 4:40 (s vidinou velmi, velmi chutné snídaně!).

středa 2. prosince 2015

"TO DO LIST" na prosinec

Sedím ve své vánoční mikině (chlupatá červená, s krabicí mléka a sušenkama pro Santu! No není to boží?! Dobře, odpovím si sama), piju nejvoňavější vánoční čaj z kýčovitého vánočního hrníčku z vídeňských vánočních trhů, k tomu mi hraje Christmas is all around, z adventního kalendáře jsem si ráno snědla už druhou čokoládku a na rukou by se ještě daly najít škrábance z výroby adventního věnce.
A přesto mě letos vánoční nálada tak nějak míjí. Zatím. A to je dost zvláštní, jínak jsem totiž nejvíc vánoční člověk a minimálně od poloviny listopadu odpočítávám prosinec, až to všechno začne.