pondělí 27. července 2015

Běhej Lesy. Tak jsem běžela.

V životě mám několik různých fází vztahu k běhání.
1) Miluju běh. Je to nejlepší pohyb a ideální způsob, jak si užít pobyt venku. A hudbu k tomu! Juhuu!
2) NENÁVIDÍM BĚH. Je to hrozný, otravný, odporný, nudný, nemůžu dýchat a bolí mě všechno, od kotníků přes kyčle až po kolena. Hnus je to! A už nikdy to nechci dělat!
3) Ale tak docela to ujde. Hezká příroda, dobrý počasí...ale jo, třeba to můžu mít i ráda.

A jak často se u mě ty fáze střídají?
Asi tak 655460556x během jednoho běhu.
A jinak tomu nebylo ani tentokrát, na závodě Běhej Lesy v Lednici.
V cíli - největší štěstí a výraz dojetí, jako kdybych si šla minimálně pro Oscara :D

čtvrtek 23. července 2015

27 hodin v Mikulově

Kdybych měla říct, jaký místo je u nás v republice nejkrásnější, neváhala bych ani vteřinu.
Jižní Morava!
Mikulov a okolí!
Jednou se sem přestěhuju. A na to ve dvou možných případech.
Ten první je případ, že budu strašně bohatá. A když budu tak bohatá, budu mít i několik domů nebo bytů. A jeden z nich bude v Mikulově. 
Druhý případ mého bydlení v Mikulově je ten, až budu v důchodu. To prodám svůj krásný (budoucí, který jistojistě budu mít!) městský byt a na stará kolena se odstěhuju na jižní Moravu. 
Ale nemyslete si, že budu mít vinohrad. Za prvé - v důchodu totiž plánuju být hrozně líná a pohodlná, ne abych se někde krčila a namáhala stříháním větviček! A za druhé - nejsem schopná se postarat ani o kytky na panelákovém balkoně (když jsem doma sama, nějakou záhadou vždycky uhynou), natož abych byla schopná udržet při životě několik keříků révy.
I když....péče o révu s sebou nese o trošku větší motivaci, než péče o muškáty v květináči, takže jistá naděje tam možná ještě je...

pátek 17. července 2015

Naposledy z Říma: Koloseum, Pantheon a střípky z procházek

Jediný předmět, kde jsem ráda bývala šprt byl dějepis. Už od základky, ale na gymplu ještě víc. 
A pak možná taky trošku čeština a němčina, ale dějepis mě bavil ze všeho nejvíc. Tam jsem si musela přidržovat ruku, aby mi pořád nevystřelovala do vzduchu. A jeden z nejoblíbenějších okruhů byl i starý Řím. Znala jsem nazpaměť všechny vůdce, první i druhý triumvirát, kdo s kým válčil, kdo koho zabil, vzorně nazdobený a několikrát přepisovaný sešit i hlava byly plné letopočtů.........a 4 roky po maturitě tam není NIC. 
Někde vzadu v mozku mi zůstala uložená veledůležitá a zcela osamocená informace "Caesar - 60 až 44 před Kristem".
No, škoda že už muže mám. Na tohle bych jinak stoprocentně někoho sbalila!
      A když jsem přemýšlela, co do posledního římského článku sepsat za zajímavosti, nenapadlo mě nic lepšího, než si vyhledat, kolik lidí a zvířat zemřelo během "představení" v Koloseu. (Vážně Markéto? Jako v Blesku? Vraždy, krev a senzace?!)
Ale psát o krvi hned od začátku by asi úplně ideální nebylo, a tak vám radši jen ukážu poslední fotky z naší italské dovolené. Miloučkých fotek. Bez krve!

pondělí 13. července 2015

ŘÍM, část 4. - 2 nejkrásnější výhledy na město + jak jsme bydlely

Armstrong přistál na Měsíci a pořídil asi 4 fotky.
Já jsem přijela do Říma a pořídila jich přesně o osm set víc.
A pořád ještě zbývá dost těch, které bych vám ráda ukázala, a tak je tady čtvrtý a předposlední článek o Římě.
A kdo ví, třeba je v Římě k vidění stejně víc, než na tom Měsíci.

neděle 12. července 2015

ŘÍM, část 3. - nejoblíbenější kavárna, nejlepší zmrzlina a jídlo, jídlo, jídlo

Autobusy, ve kterých jsou řízky cítit okamžitě po vyjetí z parkoviště a k tomu zvuky cssss značící další otevřenou tmavě zelenou plechovku? To jsou pro hodně lidí naštěstí časy, které jsou dávno pryč.
A pryč jsou naštěstí i časy, kdy bych si s sebou na cesty nejradši brala pytle ovesných vloček a kuskusu.
Protože bez dobrýho jídla ani sebelepší dovolená není AŽ TAK dobrá.
Samozřejmě jsme ale náš výlet do Říma nepojaly ve stylu hostin starověkých Římanů, kdy se jen jedlo, jedlo, jedlo, pilo víno, jedlo....a když bylo plné břicho, tak...........no, však víte, co dělali, aby se dalo jíst dál.
Ale na celodenní poznávání krás města je potřeba mít dost energie. A zrovna v Římě by byla škoda ji nedoplnit nějakou tou zmrzlinou nebo pizzou.

čtvrtek 9. července 2015

ŘÍM, část 2: Architekti s růžovým baťůžkem na Foru Romanu, kouzelná čtvrť Trastevere a 5x pizza

Co vás napadne jako první, když se řekne Řím?
Koloseum? Koloseum a před ním dlouhá fronta japonských turistů, nebo Koloseum a v něm císař nekompromisně ukazující "palec dolů"?
Svatopetrské náměstí a papež mávající tisícům věřících ze svého papamobilu?(což je mimochodem nejlepší slovo na světě:D)
Andělský hrad a Andělé a Démoni od Dana Browna?
Nádherná Audrey Hepburn na Prázdninách v Říme?
Dvě podivná mimina sající mléko vlčice?
Zmrzlina, pizza, těstoviny?
Pro právníky možná římské právo?
Nebo snad Caesar, Asterix a ten, co spadl do lektvaru jako malej?
Sama nevím, co bych odpověděla jako první. Rozhodně ale vím, co bych vám doporučila, kdybyste si mohli vybrat jen jednu jedinou památku, kterou v Římě navštívit.

středa 8. července 2015

ŘÍM, část 1: První večer ve Vatikánu, moje představy o tom, co dělají Římanky ráno, a 12 poznatků

Pro někoho je představa léta ve městě děsivá, já to mám naopak nejradši.
Miluju večerní procházky po městech, kde je stará kamenná dlažba z celého dne tak rozpálená, že je její teplo cítit i přes sandály, od stěn domů se odráží teplý vzduch, a já můžu nosit svoje oblíbené letní oblečení a sledovat, jak slunce zapadá za starými uličkami nebo nějakým kostelem. A přemýšlet, kde si dát výbornou večeři tentokrát.
A přesně takové byly letní večery i v Římě. V jednom z nejstarších měst, kterému se přezdívá i Věčné město, kde vidíte bohatou historii na každém kroku a nevíte, na co koukat dřív. Kdybych byla ten typ, co na něco tupě zírá s otevřenou pusou, bylo by to několikrát právě v Římě.
Hodně lidí po návratu z nějakého města, které vypadá na fotkách a ve filmech nádherně, říká, že ve skutečnosti to takové kouzlo nemá ani náhodou. Ať už je to Řím, Paříž, nebo třeba Londýn.
No, nemá.
Nemá v případě, že jste jen na turistických místech, tlačíte se v davu, abyste viděli tuhle a tamtu nejdůležitější památku, snažíte se toho vidět co nejvíc, ale sami si v klidu neprojdete nic.
Pokud byste byli v Paříži a jen se tlačili ve frontě u Louvru, prošli přecpanou Champs-Elysées a pak se přesunuli spolu s další hromadou lidí k Notre Dame, kouzlo to nemá ani náhodou. 
Ale když si místo toho koupíte bagetu, sýry a víno a uděláte si piknik v parku se sledováním okolního života, projdete si odlehlejší uličky a brzo ráno posnídáte čertsvý croissant na Montmartru, kde v té době ještě skoro nikdo není, je to úplně něco jiného.
A tím se řídím pokaždé. Samozřejmě se snažím vidět ty hlavní památky, ale nemusí být všechny - radši oželím nějaký ten slavný obraz v přecpané galerii (a pak se na něj kouknu na internetu nebo v knížce:D), a projdu místo toho půl města, které tak poznám mnohem víc.
Takže Vatikánská muzea jsme sice neviděly, v Sixtinské kapli nebyly, ale viděly jsme toho spousta, prošly hromadu krásných uliček, ochutnaly nejlepší pizzu i zmrzliny.....a užily si to jak to jen šlo.

středa 1. července 2015

Moje cestování ve 12 bodech

Kdybych si měla vybrat, jestli si koupit něco na sebe, novej mobil/tablet/počítač, nebo jet někam na dovolenou, měla bych okamžitě jasno.
(i když ideální možnost by samozřejmě byla jet na dovolenou s kufrem plným nových oblečků a všechno si to tam fotit na ajfoun co má rozlišení foťáku lepší než průměrná kalkulačka:D).
Menší i větší výlety jsou totiž to, co dělá léto, kromě krásnýho počasí a klidu od školy, tím nejlepším obdobím v roce.
I když samozřejmě vždycky záleží kam. Jsou místa, kam bych se podívala ráda moc - od Českého Krumlova až po New York, ale naopak jsou i místa, která mě nelákají vůbec. 
Třeba tolika Čechy oblíbené Tunisko, Egypt, a další státy na vrchu Afriky. 
Protože jestli mi něco přijde jako děsivá představa a největší škoda peněz zároveň, je to ležení u hotelového bazénu v hotelovém komplexu, kde z té země nepoznáte kromě ovoce na švédských stolech a rádoby vtipných animátorů vůbec NIC.
Když jsem byla mladší (dokonce ještě mladší než mlaďounká jako teď :D), bývala jsem hodně naladěna na plážovou vlnu. S rodinou jsme jezdili každoročně do Chorvatska, vždycky na dva týdny, a na dvě místa. Týden na jedno, a potom jsme se přesunuli na druhé, abychom poznali co nejvíc.A to "poznat nejvíc" můj taťka vždycky bral doslova. Neexistovalo, abychom leželi déle jak 3 hodiny na jedné pláži, a tak jsme se klidně i v poledne, v tom největším vedru a skoro s úpalem, museli táhnout na druhou stranu ostrova -  na pláž, kde jsme ještě nebyli. 
A musím říct, že pořádně nasranej výraz jsem uměla ukázkově už od malička!
Ale tyhle dovolené u moře jsem měla stejně moc ráda. Teplo, zmrzliny (to jsem jich ještě měla ráda víc druhů než teď, kdy miluju jen českýho Míšu:D), ryby a mořský dobroty, opálená kůže a vůně mořské vody.